Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rovering

 

Rovering je cesta pouze pro silné duchem. Dospívající skaut se stává roverem. I když se už neúčastní pravidelných schůzek oddílu, neměl by zapomínat na své bratry.

            Rover, který pomáhá podle svých možností v oddíle, není skautem určitého věku, ale je skautem vyšší c¨duchovní úrovně. Říká se, že nadějí skautingu jsou vlčata. Aby se však tato naděje uskutečnila, je potřeba mít v oddíle i rovery. A tak vlastně nadějí skautingu jsou roveři! Heslem roverů je Služba „SLOUŽÍM“. Tuto službu věnuje rover druhým. Rover = putující na cestě, poutník. Rovering je cesta životem.

            Vlče a skaut se připravuje pod dohledem vůdce a jeho zástupce na to, aby byl na vše připraven: podle hesla, zákona a slibu. Rover zná význam řádu a pořádku. Jen heslo se mění z „BUĎ PŘIPRAVEN“ na „SLUŽBA“. Toto heslo přijali roveři v Anglii, protože chtěli, jako rytíři ve středověku, sloužit svému národu a svým bližním. Heslo i znak, který roveři používají, patřil ve 14. století českému králi Janu Lucemburskému. Ten byl ve své době skutečným rytířem v pravém slova smyslu. Opravdový rytíř slouží.

            Jak tedy slouží rover, jak může pomáhat?

- s vedením oddílu. Rozšiřuje zásady Dobra a poctivého života, čestnosti a slušnosti. Znamená to žít pro druhé a s druhými, umět občas zapomenout na sebe. To je skutečný rovering – cesta životem. Rovering dává smysl v životě. Mnoho lidí si představuje pobyt v přírodě jen jako slunné dny, oheň, teplo a pohodu. Ale málokdo vidí krásu v lijáku a bouři. Zbabělci se sbalí a utečou – a tak utíkají i v životě. Chtějí žít bez velké námahy a odříkání, které vyžaduje život podle Pravdy a Dobra.

Milý bratře, představ si dlouhou a úzkou chodbu s množstvím dveří po obou stranách.

Některé dveře člověk otevře z nutnosti – jídlo, sebezachování, jiné proto, aby obstál ve společnosti ostatních lidí – řeč, vzdělání. Další dveře jdou otevřít těžce a mnozí se nedokážou s nimi poprat a tak projdou okolo nich a nechají je zavřené – přátelství, bratrství.

Rover, který chce být prospěšný sobě i druhým, otevře tyto dveře, aby v chodbě bylo více světla pro ty, kteří jdou s ním a za ním.

Bratře, otevři i ty dveře na chodbě svého života, aby mezi lidmi bylo více světla – dobra, přátelství, víry, spravedlnosti a pohody. Buď skutečným rytířem – šlechetným člověkem/šlechticem. To je pravý význam slova šlechtic – být ušlechtilý.

Budeš-li skutečným roverem, záleží jen a jen na tobě. Pak budeš skutečným skautem, skutečným člověkem. Budeš požívat úctu mezi lidmi.

 

„Skautovi lze odpustit neznalost dovedností, doplní ji brzo při dobré vůli, nelze mu však odpustit ryzost charakteru.                                               /A. B. Svojsík/

 

 

RANGERS versus ROVEŘI

 

Protože je rovering součástí skautingu, je třeba začít u případných rozdílů mezi dívčím a chlapeckým skautingem. Oba přece vycházejí ze stejného slibu, zákona, hesla i příkazu, oba uznávají stejné ideály a základní principy, používají stejné metody a oba mají totožný cíl. Stejné je to s roveringem. Ranger i roveři – ti kdo putují – mají stejné heslo „Sloužím“. Pro oba platí slova lorda B-P o smyslu a cíli roveringu: „Sám řiď svůj člun“ a „Být připraven na dospělost“. Proč tedy přístupy k výchově a činnosti nejsou rovněž stejné?

Skutečnými příčinami je uznání rozdílných vývinových faktorů při utváření povahy, mentality a jiných sociálních a životních rolí příslušníků dívčího a chlapeckého kmene při dospívání i v dospělosti. Skauting jako výchovné hnutí respektuje individuum, ale i rozdílnost v životním poslání žen a mužů a dává tak velký prostor pro přirozený vývoj jednotlivců obou pohlaví. Opodstatněnost tohoto přístupu i na konci 20. století, a to nejen ve skautingu, podtrhují jak výsledky zahraničních výzkumů, tak i naše vlastní zkušenost s „úspěchy“ kolektivní výchovy. Ta nerespektovala biologickou, psychologickou ani sociální jinakost, natož jedinečnost individualit, a „vyráběla“ z děvčat a chlapců jakési univerzální tvory.

Dovolte mi ilustrovat oprávněnou potřebu dvojího přístupu k výchově právě na roveringu. Jedním z důležitých prostředků výchovy je nalézt svého hrdinu, svůj životní vzor, tedy ztotožnit se s kladným idolem. Tím byl pro rovery středověký rytíř. Rangers však tohoto ušlechtilého, nebojácného těžkooděnce přijmou jen stěží za svůj životní symbol, a to ano v přeneseném slova smyslu,jsou-li roveři nazýváni rytíři moderní doby.

Rovering jako přirozenou součást skautingu považujeme za jednu z možných životních cest, za etapu přípravy na mladou dospělost – na období, kdy utváříme vlastní rodiny a zařazujeme se do pracovního procesu. Není to tedy pouze příprava na drsný pobyt v přírodě díky bravurně zvládnutým turistickým, tábornickým, zálesáckým a indiánským dovednostem. Rovering není ani dobrodružný a romantický způsob trávení volného času, ani rekreace, sportovní klub, kroužek ručních prací, zpěvu a recitací. Vždyť skauting, resp. Junák – svaz skautů a skautek ČR, není zájmovou organizací a prováděné aktivity jsou pouze prostředkem výchovy nikoli jejich cílem. Neskautujeme rovněž pouze o víkendu někde v lese, ani na pustém ostrově obydleném čítankovými lidmi, ale snažíme se den co den ve své rodině a ve své společnosti.kde tak často vítězí „opačná pravidla úspěšnosti“. Naplňovat svůj slib, zákon a heslo.

Jestliže chápeme skauting jako cestu životem, potom je nutné vědět, jaký ten současný život je a jakými danými danostmi je ovlivňován. Je mnoho událostí a příčin, které formují náš život. Některé změnit můžeme, jiné nikoli. Mezi ty druhé patří i „náhoda“, jestli se narodíme jako žena nebo jako muž. Životy obou nejsou a ani nemohou být stejné, protože jejich životní role, byť rovnocenné, jsou různé – nezaměnitelné a nezastupitelné.

Dosud se napsalo více o roverech, proto se zaměříme na rozdíly mezi rovery, rangers a jejich programy z pozice děvčat. Rangers by měly zvládnout nejrůznější dovednosti roverů, ale bez jejich drsnosti. Měly by být zdravě ctižádostivé a souteživé, avšak bez roverské dravosti, měly by být přátelsky otevřené, zachovat si však přitom ženský takt a schopnost empatie (vcítit se do druhého). Měly by se naučit navíc zcela automaticky uplatňovat svou vrozenou citlivost, schopnost porozumět, hodnotit a chápat. Rangers by měly být otužilé a statečné, ale jejich statečnost bude jiná než u roverů. Měly by také být fyzicky zdatné, avšak sportovat ženským způsobem. Při výchově rangers bychom neměli zapomínat na jejich vrozený vychovatelský a pečovatelský sklon a měli bychom u nich pěstovat schopnost i pro založení a udržení rodiny, znalosti jak vytvořit domov.

Tím, že rangers a roveři mají stejný skautský cíl, měli by se při svém „putování“ setkávat, navzájem si pomáhat, doplňovat se i obohacovat. Protože však rangers a roveři jsou rozdílní, měli by jít svou vlastní cestou, na které poznají především sebe sama.

Rovering je pokračováním skautské cesty, která nabízí mladým lidem se skautským srdcem ideály, smysl života a cíl. Cesty rangers a roverů jsou si proto velmi podobné, současně však mají své, tedy jiné, překážky, výmoly, zákruty a rozcestí. Jejich kroky tak občas splývají, jdou vedle sebe nebo za sebou. Pak se zase na čas rozdělují a dál pokračují samostatně, vždy však s příslibem, že se někde opět setkají. Tuto příležitost by nikdo z nich neměl promarnit.